Spolek pro rozvoj dopravy zorganizoval další z výjezdů v rámci „turné“ po všech krajích v Česku. Tentokrát jsme se vypravili na sever naší země – do Ústeckého kraje, kde se předseda Spolku Martin Kolovratník společně s Karlem Havlíčkem setkali se zástupci dopravního sektoru, podnikateli a také místními obyvateli. Hovořili nejen o dopravě, ale také o ekonomice a dalších tématech.

První jednání proběhlo s ředitelem krajského ředitelství ŘSD Petrem Vackem a následně také s ředitelem oblastního ředitelství Správy železnic Martinem Kašparem. Zatímco dálnice jsou z dopravního hlediska prakticky vyřešeny a diskuze se vedla o rozpočtu a dlouhodobých plánech, u železnice je tomu jinak. Pro Ústečany je velkým tématem vysokorychlostní trať Praha – Ústí nad Labem – Drážďany. Možná Vás to překvapí, ale místní politici nejsou VRT příliš nakloněni a převládá zde spíše pesimismus k vybudování této důležité trati. Z našeho pohledu je to překvapující a zcela opačný postoj, než který máme my v Pardubicích. 

Zatímco lokální politici se k “VRTkám” stavějí spíše nerozhodně až pesimisticky, Ústečané to mají naopak a považují je za příležitost k dalšímu rozvoji kraje. Takové názory jsme slyšeli jak od občanů, tak i od podnikatelů a zaměstnavatelů v regionu. Pro místní politiky ale máme pochopení. Hájí zájmy obcí a svých sousedů a trasování takto velkého projektu samozřejmě místní život ovlivní. Je potřeba nejen obhájit a vysvětlit jeho přínosy, ale hlavně najít společnou řeč a finální trasu odsouhlasit se samosprávami. 

Celý výjezd jsme zakončili setkáním s významnými podnikateli Ústeckého kraje. Bohužel nebylo to příjemné povídání… To, co se nyní v ekonomice děje, nemá obdoby. V tomto ohledu lze ilustračně zmínit Green Deal, se kterým souvisí drahé energie. Ačkoliv v Česku vyrobíme více energie, než ji sami spotřebujeme a vyvážíme ji do zahraničí, máme snad nejdražší ceny energií na světě. Například podniky ve Spojených státech platí 40 dolarů za megawatthodinu. V Česku ale v loňském roce  podniky platily 134 euro za megawatthodinu. V důsledku toho se stáváme nekonkurenceschopnými vůči ostatním zemím.