Když se řekne doprava, spousta lidí si představí jen dálnice nebo vlaky. Ale ve skutečnosti je to něco, bez čeho se neobejdeme – jako krevní oběh v lidském těle. Když krev neproudí, orgán odumře. A když chybí dopravní spojení, vesnice nebo region ztratí život.
Každý z nás přitom rozhoduje, jak doprava funguje. Jestli sedneme do auta, nasedneme na vlak nebo koupíme zboží, které musí někdo přivézt. Tím vším ovlivňujeme, kudy a jak doprava proudí. Aby to fungovalo, potřebujeme dobrou infrastrukturu: silnice, železnice, ale i jejich údržbu. Bez oprav se totiž každá cesta rychle rozpadne.
Pro lepší představu: jedna miliarda korun z rozpočtu na silnice znamená zhruba stovku na každého obyvatele Česka. A když jde o miliardu eur v celé EU, je to přepočítáno asi padesát euro na jednoho Evropana. Není to málo – ale bez těchto peněz se cesty stavět ani opravovat nedají.
Doprava je navíc úzce spjatá s ekonomikou. Když roste, daří se i hospodářství. Když klesá, zpomaluje se celá země. Jenže dnes na ni tlačí nové regulace – emisní povolenky, tlak na elektromobilitu a další opatření. To všechno znamená jediné: doprava bude dražší a lidé budou muset měnit své návyky. Pokud budou šetřit, sníží se produkce CO₂, bude to znamenat skromnost – a to si západní svět ani lidé nepřejí a nepřipustí.
Jestli budeme v Evropě zavádět omezení a ve zbytku světa ne, riskujeme, že z nás bude jen „zelený skanzen“, který nebude schopen držet krok s ostatními.
Doprava je tedy složitý a provázaný systém – ale hlavně základ každodenního života. A protože trochu nadnesené sázky nikdy neuškodí, připomeňme si nápis z jedné české úřední chodby: „Z důvodu opravy klimatizace bude omezena dodávka vzduchu. Dýchejte, prosím, úsporně!“
Ivo Drahotský
specialista na problematiku bezpečnosti dopravy a dopravní politiky